Ráda bych těmito řádky přinesla alespoň stručný vhled do kuchyně velké nevládní organizace v době povodňové pohotovosti a informaci pro ty, kteří darovali svoje peníze jejím prostřednictvím na pomoc lidem postiženým záplavami. A co se s těmi penězi vlastně děje.
Ranní koordinační schůzka. Rychlé rozdělení rolí a do práce. Mám na starosti komunikaci s veřejností a dárci. Moje číslo putovalo na webové stránky a začal mnohadenní maratón. S telefonem chodím na záchod, usínám. Zvoní v průměru každé tři minuty. Všichni chtějí pomoci. Máme hromadu dětského oblečení. Rádi bychom lidem darovali dvě postele. Pořizujeme si nový obývák, můžeme darovat ten starý. Nepotřebuje nějaká rodina ledničku? Můžeme okamžitě poslat auto plné dezinfekce. Jsem student a nemám moc peněz, ale mám dvě silné ruce a rád bych odjel pomoci. Naše firma má těžkou techniku, můžeme hned poslat bagr. Pomáháte i zvířatům? Na ně určitě nikdo nemyslí. Touha vyjít všem vstříc se rozchází s naším rozhodnutím, že nebudeme, mj. i z kapacitních důvodů, zakládat sklad rozsáhlé materiální pomoci, ale soustředit se na dovoz nezbytných věcí, které lidé, jimž voda vzala všechno, právě teď potřebují. Přicházejí stovky emailů. Hned odpovídáme. Všem děkuju a odkazuju na krizové štáby, se kterými jsme domluvení, že potřebné dary přijímají. Volá babička, která chce věnovat deset obleků po manželovi. Tlumím v sobě dojetí, není na něj čas a odkazuju ji na pražský domov pro seniory. Babička je spokojená, alespoň někomu pomůže. Občas si připadám jako na krizové lince. Dodržujeme zásadu, že je třeba vycházet z poptávky pomoci, nikoliv z nabídky, která je obrovská a pestrá, ale někdy se rozchází s tím, co je potřeba. Občas mi někdo vynadá, když vysvětluju, že zrovna jeho nabídku nevyužijeme.
Pravidelné telefonáty s našimi koordinátory na místě. Pravidelné informace, čeho se nedostává, co je potřeba dovézt. Obchody na Moravě jsou vykoupené. Daří se nám sehnat dobrovolné dopravce, kteří každý den odvážejí na Novojičínsko a Jesenicko dodávky dezinfekcí, nářadí, rukavic, koleček, gumovek a hlavně vysoušečů.
Lidé v týmu šlapou jako hodinky. Výjimkou není rychlá porada po telefonu v deset večer. Můj mozek je přeprogramovaný a vytěsňuje všechno kolem. Zemřel Michael Jackson? Kamarádi posílají pozvání na piknik? Vědí, že jsou povodně? Asi už magořím. Denně jsem v kontaktu se stovkami lidí, pro které je severní Morava hlavní téma. Bohužel, omlouvám se ze svatby sestřenice. Mysl mi zdravě selektuje věci na ty důležité a ty méně. Jak milosrdné. Hlavně nezapomenout popřát dědovi k narozeninám. Tenhle telefonát si nenechám ujít. Volají firmy, úřady. Krize nekrize, chtějí se zapojit. Téměř nikdo za to nechce ani logo na web, kvituju s povděkem. Blahořečím Facebook, který nám pomáhá šířit aktuální informace. Jen média občas ustřihnou tu nejzásadnější informaci v rozhovoru a jedou si svou. Pozdní večerní pivo s kolegyní a potřeba zavést řeč jinam.
Na povodňový účet Člověka v tísni lidé poslali už přes 50 milionů korun. Je to obrovská zodpovědnost a první krok. Ten další je zajistit co nejefektivnější čerpání peněz. Na severu Moravy a Čech bylo zatopeno něco přes dva tisíce domů. Zatím jsme poslali humanitární pomoc za více než milion korun. To hlavní ale teprve začíná. Je nutné pomáhat lidem na místě dlouhodobě a systematicky. V Novém Jičíně a Jeseníku jsme založili kanceláře, ve kterých budou humanitární týmy pracovat minimálně šest měsíců. Z příspěvků lidí pomáháme s vysoušením a připravujeme obnovu rodinných domů, škol, domovů důchodců a dalších veřejných budov. Zjišťujeme stav studní a vodních zdrojů. Důležité je zkoordinovat práci s ostatními nevládkami i státem. Gró celé pomoci spočívá v současném podrobném zjišťování situace všech rodin v zatopených obcích našimi sociálními pracovníky a poskytnutí finanční pomoci ze zdrojů sbírky (na tuto konkrétní podporu bude rozděleno 60% prostředků sbírky). Ta bude velmi individuální a pro rodinu natolik zásadní, aby jí pomohla postavit se znovu na nohy. Stranou nezůstanou ani živnostníci, pro které je jejich rodinná firma jedinou obživou. A tím to nekončí.
V době finanční krize, kdy lidé obracejí každou korunu, je takový projev solidarity povzbuzující. Paradoxně popovodňový stav přinese mnoha lidem novou práci. A není to poprvé, kdy Češi projevili okamžitou a rychlou účast. Je každého soukromá věc, jak a zda pomůže. Zásadní je efektivita a způsob, jakým se pomoc uskuteční. Stejně tak důvěryhodnost toho, komu svoje peníze na podporu svěříme. I přes dobré úmysly bývá reakce na humanitární krizi směsicí poctivé práce, mediální povrchnosti, politického populismu, lidských frustrací, dobře míněné nabídky pomoci, která se míjí účinkem, debaty nad důvěrou v nevládní organizace a vnímání opravdových potřeb. Jenže pořád za tím vším stojí asi patnáctset rodin bez střechy nad hlavou a statisíce lidí, kteří tu střechu mají a pomohli. (Pomohli i lidé, které v minulosti povodeň postihla). Díky této solidaritě je možné zahájit pomoc v takovém rozsahu, aby se lidé v několika českých oblastech nedostali do dlouhodobé sociální krize.
Dneska jsme odvezli další náklad pomoci na Děčínsko. Snad už přestane pršet…
Další informace na stránkách ČvT – Povodně 2009
Skupina na komunitní síti Facebook – Povodně 2009