Reklama
 
Blog | Martina Břeňová

Bojíme se jí?

Jsem součástí divné generace třicátníků. Oplýváme nutkavou potřebou analyzovat a pojmenovávat. Vztahy mezi námi. A přitom se vytrácí to slovo.... jak jen se ..........

Při bližším pozorování společnosti lze nalézt nepřeberné množství vztahových modelů.

Přijali jsme konečně registrovaná partnerství. Na druhou stranu, každé druhé manželství se rozpadá. Vznikl kult singles. Zesílily vztahy žen a koček. Přibylo samotných žen s dětmi. Upevnil se vztah mužů, jejich kamarádů a aut. Bují vztahy žen a ženských z práce. Na jednoho člověka často připadne několik rodin. Vzniká řada mateřství plánovaných o samotě pro samotu. Mnoho lidí prožívá vztah se svojí prací. Určité množství dětí má za kamaráda televizní ovladač. Rozmnožil se blízký vztah človeka se svým psychologem.

Lifestylové časopisy to vědí nejlépe. Jsou plné desater Jak si ho nepustit k tělu, jak nad ním zvítězit, jak zvládnout obě dvě, jak vyváznout ze vztahu se zdravou kůží, jak mu/jí to nandat.

Reklama

Pořád mi tam ale něco chybí… Hledám, koukám, rozhlížím se kolem sebe. Vidím mnoho samotných žen snících o supermuži, spousty osamělých mužů zbožňujících i několik žen. Je to fuška. My chceme být superženy. Radíme si navzájem. Jak se příliš nevydat, jak si držet odstup. Jak ho proklepnout, otestovat. Zaslouží si nás? Jistě, že ne. Hledáme dál. Hlavně se do ničeho nehnat. Máme přece všechno, co chceme. Vídám hodně žen bez mužů. Mužů bez žen. Dětí bez otců. Otců bez dětí. Žen bez dětí i mužů.

Svět bez tý…no……..dál už nedohlédnu. Všude samé zdi. Bariéry. Hlavně nevstoupit na tenký led emocí. Není nad bezpečí vlastního prostoru. Vlastního sobectví. Vlastního životního stylu. Vlastní svobody. Vždyť ji tak těžce budujeme, proboha. To by tak scházelo, aby nám ji narušila …láska. Wow. To je to slovo. Existuje? Existuje. Víme o ní? Tušíme ji. Projevujeme ji? Víme komu? Máme komu? Umíme ji vyjádřit? Odevzdání. Beze strachu? Jako malá holka. Objevit někoho, kdo má v sobě otvor ve tvaru toho druhého? Komu jsme to jen v poslední době dokázali říct? Mám tě rád. Ráda? Miluju tě. Tak to už je jiný kafe. To se radši moc neříká. Jen to propustit mezi rty. Neslyšně. Zašeptat. Se vší silou upřímnosti. Kdy srdce puká a to slovo musí ven. Jinak se roztříštíme do vesmíru….  Chceme to? Radši n…. Teď ještě vstát a udělat snídani. Skočíš zatím pro noviny? Ne, to není genderová nerovnost. Ani feministický boj či šovinistický výsměch. To je jen ryzí radost ze smažených vajíček donesených do postele. Na co máš dneska chuť? Já ti za to snesu modrý z nebe. Je jaro …… yah