„Pokusům o přiblížení k MM“ jsem věnoval docela dost času. To zaseknutí na tvé reakci bylo nešťastné. MM asi vůbec nechce komunikovat, jakmile se člověk začne ptát přímo jeho, umlkne, naskočí do nedotknutelné pózy, nehodlá odkrýt masku ani o milimetr. Možná je šelmou zahnanou do slepé uličky, která proto útočí na kohokoliv, kdo se naskytne, jako by drobné vítězství mohlo zakrýt vnitřní porážku? U opravdových literátů se takové polohy vyskytují dost často. Ale nevím, v tom, co jsem od něj přečetl, MM jakoby není.

Vidím lidi jako oceány. To důležité nenajdu, pokud to sami nechtějí ukázat. Život je krátký a oceán složitý. Ale nejít vstříc je chyba. Zlo se v člověku rodí podle mne právě v té nechuti se ponořit, ve strachu z blízkosti k sobě i k druhým…

nádherně řečeno, přesně takhle se mi dětství připomíná, ale jde mi to samo, opravdu to vůbec není šílená práce, spíš naopak, nesmí se to přehánět :)))) eR.

Četlo se mi to hezky. Chápu „hledače spisovatelů“ pana MM, že by měl nejradši nějakou kdovíjakou formu. Ale pro mne je nejdůležitější autentický obsah.

Na druhou stranu s těmi vzpomínkami – taky si uvědomuješ, co všechno si naopak nepamatuješ? Když vyprávím, leckdy nevím, jestli si vymýšlím z desetiny nebo z poloviny…

To by byl text pro MM: jak si autor na něco z dětství usilovně snaží vzpomenout, a ono se to tím vzpomínáním mění. Z původní idyly a jednoznačnosti se hrabe ven tajemné neznámo původních pocitů, strachů a tužeb dítěte, tak jiných proti dospělému světu, že už je ani autor neumí formulovat, neboť ztratil dětskou perspektivu, má jinou řeč…

Ale to by byla šílená práce. MM na ni čas má, ty ani já ne. Semtam čtu jeho lit. blog, hledám kořeny textů – a pořád nic…