Komentáře: Všichni hrajeme tu hru a všichni to myslíme dobře

Od: Martina

Martina — Fri, 30 Nov 2007 20:18:23 +0000

Na situaci se podílíme všichni
a nečekám, že tak složitou situaci vyřeší novináři, souhlasím. Hlavně s tím Vaším posledním odstavcem. Velkou zodpovědnost mají i Ti, co jim informaci dodávají a problematiku znají. A také vím, jak je někdy těžké novinářům kvalitní informaci prodat. Pár jich nejde po pozlátku a ty je třeba vést v patrnosti a hýčkat. Přiznávám, hodně vycházím ze svých zkušeností a možná už ztrácím nadhled a chci od lidí moc. Jen bych si přála, aby se šlo víc po podstatě na všech frontách, když jde o tak důležitou věc. A ne jen o dobré fotky v obrázkovém časopise. Tahle společnost ztratila padesát let a to se někde musí projevit. /Tohle je téma, které mám v hlavě pořád a jen tak ho neopustím. / Díky za názor.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Fri, 30 Nov 2007 18:12:15 +0000

Novináři jsou jen blikající maják – cestu si musíme najít sami
Nechci chránit novináře. Ale rozlišujme. Noviny nejsou sborník vědeckých studií. Jsou to tiskoviny povýtce efemérní. Čteme je málokdy proto, že očekáváme hlubokou analýzu nějakého problému. Novinář je zván hlídacím psem – má tedy dosud neznámý problém především vyčenichat a vyštěkat do světa upozornění: zde se děje něco, co byste měli vědět! Ale novinář, tak jako pes stopař sám přece nedopadne pachatele.
Bylo by krásné, kdyby novináři kauzy nejen zveřejňovali, ale i do důsledků řešili. Jenže to pak po novináři chceme, aby sloužil dvěma pánům najednou – zároveň stále sledoval jednu kauzu až do podrobna vědecké práce a zároveň hlídal celý svůj obzor, zda se tam neděje něco zvláštního.

Nelze se moc dobře dívat najednou nahoru i dolů.

Člověk, který se chce daným tématem zabývat, musí pokračovat tam, kde novinář skončil. Měl by tlačit na kompetentních instituce, že mají danou situaci řešit, jít sám do daného prostředí atd. Čím je to složitější, tím méně lidí bude peripetie číst.

Od: Martina

Martina — Tue, 27 Nov 2007 18:17:36 +0000

Slávině
Ten článek považuji za seriózní pokus. Moc jsem z Vašeho příspěvku nepochopila, jak ublížil? Pokud jste s novinářem komunikovali, museli jste mít přehled, jak je s dětmi v kontaktu? Mluvili jste o tom předtím s dětmi? /Otevřela jste mnoho témat. Pro mě dětské domovy a dětské domovy se školou ve výsledku, co se ústavní výchovy týká, jednou jsou. Dětské domovy se školou jako spojení jsou velmi nešťastné./ Co se profesionálních pěstounských rodin, které dostávají příspěvky, týká…..kéž by jich bylo víc. Myslím, že mnoho z nich se stará i o ty problémové děti./ Je to opravdu všechno velmi složité. A máte pravdu, novináři tohle absolutně nevyřeší.

Od: Slávina

Slávina — Mon, 26 Nov 2007 22:10:30 +0000

Kam bychom ty děti…..
Protože jsme se , bohužel, podíleli na podkladech k reportáži, mám velmi nepříjemný dojem z výsledku. Jde o velmi povrchní a zmanipulovaný text s cílem : ne pomoci, ale ublížit. V konečné fázi se zas ublížilo dětem, které otevřely své soukromí. Do které rodiny- i neúplné nebo pěstounské ,chodí novináři a ptají na velmi intimní témata? v mnhém máte, martino, pravdu. Ty roztomilé krásné malé okaté hlavičky všichni milují. Ty blonďaté a malé, si často vezmou i domů – za peníze- pěstouni. Jsou placenou služnou jako všichni, kteří se starají o jiné děti než své.Nakonec i novinář je placený, a to možná víc než si za špatnou reportáž zaslouží…Nikdy nevyřeší žádné noviny, co s dětmi, kterým je 18, už nejsou milé, kouří, nechtějí moc pracovat.Jsou jako jejich rodiče, kteří se jich zbavili.Někdy je to opravdu tak.Pan redaktor si také plete dětské domovy a dětské domovy se školou . Proto mu vychází obludné číslo. ale lidi si zvyknou žít i v obludáriu. A nakonec Blesk nebo Respekt, je to jedno

Od: Martina

Martina — Mon, 26 Nov 2007 20:15:47 +0000

Jedeme v tom všichni – od inzerenta po čtenáře
Musím říct, že je to pro mě každodenní téma. O to citlivější, že ho nemám zatím zcela rozklíčované. Není to jen o novinářích, ale právě o tom vzájemném byznysu, na jehož konci jsou třeba ty děti. A zároveň vím, že to není černobílé a je třeba jen co nejcitlivěji vše pospojovat s využitím potenciálu všech. Nikdo nic nedává, aby zároveň nic neočekával (třeba jen chvilkovou radost). Ale…je to špatně? / Dnes bylo dopoledne na stanici Praha věnováno tématu Děti potřebují rodinu. Český rozhlas patří dlouhodobě mezi bílé vrány. (O kaprech v mém článku psala loni MF Dnes)

Od: Daniel Veselý

Daniel Veselý — Mon, 26 Nov 2007 08:24:28 +0000

Media potrebuji vedle
lidskych tragedii (napr. otec navrativsi se z vojenske mise v Afghanistanu postreli svou triletou dceru, a ta posleze zemre) take tzv. success stories,tedy pribehy o trapeni, kt. skoncily necekanym happyendem. jde o taktiku bice a cukru, tedy proporcionalni vydej emoci, jez se medialne zpenezuji. Verte, ze ze sve zkusenosti vim, jak je tezke se upichnout i v regionalnim neskodnem platku.

Od: JB

JB — Mon, 26 Nov 2007 08:06:41 +0000

čili je to opět…
…o práci novinářů. Ať se na mě páni novináři nezlobí. Nutno však dodat ještě jednu věc. K povrchnosti novináře často nutí jejich zaměstnavatel – vydavatel periodika. Ten potřebuje prodejný titul více, než kvalitní titul. A je dostatečně velká poptávka nás čtenářů po kvalitním titulu?
Jinak s vámi souzním, nad stejnými věcmi jsem se také zamýšlel
[http://becher.blog.respekt.cz/c/16654/Pokud-reda]
[http://becher.blog.respekt.cz/c/15011/Tolik-Wint]